"Bye-bye, doesn´t mean forever...
...Mamma Mia," ... zní slova slavné písně od ABBY v závěru páteční akce jménem Gymberounská KaraMela. Publikum jásá a přidává se a my se tímto loučíme se studenty, ještě než vyrazí v závěrečném týdnu na projektové dny a pak si už jenom přijdou pro vysvědčení.
KaraMela sice nakonec nebyla soutěžní přehlídkou, jak jsme původně plánovali, ale příjemnou karaoke party v poslední den ve škole. Již úvodní číslo Dancing Queen v podání učitelů vyvolalo bouři v publiku a díky ohromné podpoře diváků postupně ze všech účastníku spadla i zbylá nervozita a akce se pořádně rozjela.
Zpívali jsme anglicky, španělsky i česky, sálem koloval mikrofon a ti statečnější se nejprve přidávali s úryvkem písně, brzy však právě díky úžasné vzájemné podpoře vystoupili už i sólisté a také skupinky zpěváků. Natálka z druháku byla jako první statečná vpředu před podiem a rozhýbala sál s písní Hit the Road, Jack... Slavné Hallelujah nádherně zazpíval Matouš z tercie a David, který již má maturitu za sebou, se však vyskytoval v pravý čas na pravém místě, a mohl si tudíž zazpívat Mira Sofia. Z českých hitů mi kromě Cesty od T. Kluse v podání Čeňka z 2.A utkvěl především Mňamáček, motivační zeleninová písnička pro menší děti, kterou si s velkou chutí a zápalem zazpívali všichni zúčastnění, pod vedením Kdyštofa D. z tercie. Skončili jsme někde u českého rapu, který si s chutí zařvala kvarta, a byli bychom mohli pokračovat snad i přes poledne, leč v nejlepším se má přestat, jak praví známé úsloví.
Proto věřím, že se příští rok na Gymberounskou KaraMelu nebude bát přihlásit více soutěžících a že si podobnou veselici zopakujeme. Alespoň podle výrazu a nadšení zpěváků i diváků bych si dovolila věštit pro tuto akci skvělé vyhlídky i napřesrok.
