(Druzí) nejlepší debatéři Středočeského kraje aneb Studentská Agora opět úspěšně
(Marta Petrášová, oktáva) Je úterní dubnové ráno, je zima, slunce nesvítí a skupinka gymnazistů se schází v blíže nedefinovatelné části Václavského náměstí. Někteří jsou mladší a někteří starší; jsou tu tací, kteří z nervozity nemluví a nechávají tak prostor pro japné či méně japné vtípky svých spolužáků; je tu paní profesorka Kykalová a jsem tu taky já. My všichni se tu pomalu scházíme za jediným účelem, kterým je krajské kolo renomované debatní soutěže Studentská Agora, které se již tradičně účastní týmy našeho gymnázia.
Nerada bych teď zněla pateticky, ale s určitou nostalgií jsem letos k celé této záležitosti chtě nechtě přistupovala, neboť na stejném místě a ve stejné nervózní situaci jsem stála po čtvrté a pokaždé v trochu jiné roli. Před třemi roky jsem zde nic netušíc podupávala jako náhradník týmu,o rok poté na témže místě jsem si už jako debatér opakovala své poznámky a teď jsem zde podruhé stála v roli starší a zkušenější spolužačky, která ty nervózní uklidňuje a povzbuzuje. Čtyřikrát jiné, čtyřikrát však stejně skvělé…
Tento debatní projekt si za svůj hlavní cíl klade podpořit zájem mladých o aktuální témata veřejného a politického života. Pomocí organizovaných debat se tak studenti učí naslouchat a reagovat, rozvíjí své argumentační a komunikační schopnosti a ve výčtu těchto honosných schopností bych mohla pokračovat. Ale podle mého názoru si zúčastnění v první řadě uvědomí vzácnost a váhu celého složitého umění diskuse. Letos – ostatně jako každý rok – celý náš tým do soutěže vložil hodně práce, času a energie, která vycházela skutečně z nás, ze studentů samých. Pod odborným vedením paní profesorky Kykalové jsme se celá velká skupina trenérů, náhradníků,pomocníků, a konečně oněch deseti vybraných debatérů připravovali na soutěžní kolo po dobu několika týdnů. Nerada bych, aby pojem velkých příprav nabýval své velikosti pouze díky okázalým přívlastkům, a tak z vlastní zkušenosti můžu vyjmenovat, co všechno musí člen týmu pro tuto soutěž udělat –hodinami debat v sále školy počínaje, přes důkladnou informační přípravu a hlavu plnou legalizací, kastrací a referend konče. Ať už byla zúčastněnost pomocníků sebevětší, ta nejtvrdší dřina a největší výkony jsme pozorovali samozřejmě na straně samotného debatního týmu. Je pravdou,že ono to neslunečné dubnové úterý ve skutečnosti nebylo vítězným pro náš tým – gymnázium Jiřího Ortena v Kutné Hoře porazilo v nervy drásajícím finále náš berounský tým. Avšak já žádnou prohru z tohoto okamžiku necítím. Naši kamarádi a „svěřenci“ se skvěle utkali se třemi gymnázii Středočeského kraje. Podali neuvěřitelné výkony ve všech debatách - spolu s ostatními jsme byli svědky kultivovaných řečnických projevů, jasně podaných a rozumně odůvodněných názorů na více než kontroverzní témata. Nicméně forma je taková, že vždy musí vyjít jen jeden vítěz a ve finále se porota rozhodla pro soupeře. Přesto máme jasný důkaz pro to, jak skvěle si naši studenti vedli – porota tradičně oceňuje také jednotlivce vyhlášením nejlepšího debatéra. Ne náhodou získal rudý diplom právě mluvčí našeho týmu, a to skvělý Filip Váňa ze Sexty, při jehož každém příspěvku jsme na sebe s kamarády a paní profesorkou jen obdivně hleděli s otevřenou pusou.
Po skončení soutěže jsme znovu stáli na tom ranním místě. I v této chvíli jsem cítila, jak se můj postoj k této soutěži za tu dobu změnil. Na rozdíl od soutěžících jsem necítila zklamání či smutek z prohry, protože jsem viděla deset lidí, kteří zvládli něco, co je v dnešní době více než vzácností. Všichni do jednoho byli, jsou a nadále budou schopni přemýšlet nad problémy, hledat nejrůznější argumenty na obou stranách a vyhodnotit si tak to nejlepší – řekněme vítězné – stanovisko. A nejsou první ani poslední takto obdaření – před čtyřmi lety to byli starší studenti, ke kterým jsem vzhlížela . O rok později jsem to byla já sama spolu s devíti dalšími. Letos to byli jmenovitě Dominik Bican, Vojta Ira, Káťa Loupancová, Anička Zlámalová, Filip Váňa, Jirka Mottl, Tobiáš Matějka, Kája Pondělíčková, Bára Šebková a Oleg Burag. A nejhezčí na celém tomto projektu je to, že příští rok tu bude dalších deset jmen… bohužel, já už ta jména nebudu znát. Na naše místa trenérů nastoupí letošní debatéři a povedou tento obohacující koloběh dál. A tak to snad půjde dál a dál …
