Tak bon día nebo buenos días? Kde jsme to přistáli, paní učitelko?
(Účastníci zájezdu – 3.A a 4.B) Na místní radnici je nápis Ayuntament místo ayuntamiento, pláž se jmenuje platja namísto playa. Lidé na ulicích se zdraví bon día místo našeho nacvičeného buenos días. Jsme trochu zmatení, i když jsme byli varováni. Ocitáme se tu v situaci cizince, který se naučí česky a přistane v Bratislavě. Nebo v Krakově? Jsme sice ve Španělsku, ale tahle jeho část se jmenuje Katalánsko, země hrdá na svůj jazyk, kulturu a tradice. Když ale místní oslovíte ve španělštině (oni jí říkají kastilština), okamžitě odpovídají plynulou a čistou španělštinou, takovou, jakou se učíme ve škole. Ufff, to je úleva.
Ubytování u moře, hmmm, to není špatné. Zvláště když je každý den slunečno. Ale moře nás čeká až večer, po výletech. Ale i to je fajn.
Náš první výlet byl do Barcelony. Kdo neviděl Barcelonu, neví o architektuře nic. Neuvěřitelné stavby Antonia Gaudího berou dech. V parku Guell se člověk cítí jako v pohádce o perníkové chaloupce. Nádherné mozaiky, stavby připomínající krápníkové jeskyně, sochy různých zvířat v úžasných barvách. A to nás teprve čeká Sagrada familia. Katedrála sice není ještě dostavěná, však taky 100 let na stavbu katedrály není žádný čas, ale už teď je fantastická.
Protože jsme chtěli udělat radost i těm, kteří milují více sport než umění a architekturu, zajeli jsme se podívat i na fotbalový stadion Camp Nou. Taky katedrála. Jenom pro jiné bohy. A ještě olympijský stadion na Monjuicu. Fotky přístavu a celé Barcelony a svižně dolů, ke Kolumbovi, který tak snaživě léta ukazuje na svůj velký objev nového světa. Nakoukli jsme i do gotické čtvrti, ale spěcháme hlavně na Ramblu, do centra dění a nákupů. Na Ramble je třeba navštívit místní trh. Brrr, ten mořskej nezmar se ještě hejbe…Inu, španělský trh je trochu jiný než ten u nás v Berouně. Zboží, které chcete prodat, se musí ještě hýbat. Nikdo přeci nebude kupovat nějakou zasmrádlou mršinu. Do toho jsme tedy nešli. Raději nějaké konzervativní bocadillo con jamón o con queso. Možná nějakou zeleninku. Co takhle to zelené rajčátko? Hurá, tamhle je McDonald. Chvála globalizaci.
Výlet do Gerony (katalánsky Girona) byl klidnější. Gerona je krásné kamenné město, velikostí připomíná Beroun. Říká se o ní, že jsou to Benátky Katalánska. Gondoliéry jsme ale nezahlédli. Potkali jsme pouze zahradníky, kteří vypadali, že vysekávají trávu v řece. To se proboha taky dělá? A proč? Co jsme ale nesmírně obdivovali, byla schopnost místních řidičů pohybovat se městem auty v neuvěřitelně uzoučkých uličkách. Pokud se takové auto náhodně setká s chodcem, musí ubohý pěší nutně vyhledat některou boční uličku, aby se mohli vzájemně vyhnout. Tak tohle nás tedy v berounské autoškole neučili!!!
Místní tradice říká, že pokud se chcete do Gerony do roka vrátit, je potřeba políbit sošku lvice na její zadní část. Socha k tomu má uzpůsobené i krásné schůdky. Váhali jsme, vrátit se by bylo lákavé, ale to políbení, to nám nešlo nikomu. To už bychom spíš zkusili koupání ve středověkých arabských lázních, ale v místním muzeu se o teplé lázni už jen vypráví, praktické ukázky neposkytují. Každopádně historické jádro Gerony s katedrálou, hradbami a zachovalou židovskou čtvrtí bychom si určitě prohlédli rádi ještě jednou. Snad nám to lvice odpustí a vyjde to i bez líbání.
Překvapeni jsme byli z městečka Besalú. Je to místo, kde má turista pocit, že se ocitl v nějaké divadelní kulise na představení o středověkých rytířích. Krásně uzavřené středověké městečko, obehnané hradbami a přístupné jen po jednom z kamenných mostů. Přečteme-li si ale něco o jeho historii, zjistíme, že to zas taková idyla nebyla. Ani všechny památky nejsou původní, protože město si zažilo bombardování za Franca. O to úžasnější je, v jaké nádheře ho můžete nalézt dnes.
Podobné městečko obehnané hradbami ve středověkém střihu jsme navštívili i na pobřeží Costa Brava. Tossa del mar, krásné místo. Sem jsme se ale nedostali všichni. Někteří nesebrali odvahu k jízdě lodí. My, kteří jsme do toho šli, jsme na cestě zpátky na rozbouřené hladině moře zvažovali, jestli naše rozhodnutí bylo úplně správné. Ale dojeli jsme v pořádku, takže bylo!
A další výlet. Montserrat, prý duchovní centrum Katalánska. Že je Montserrat opravdu úžasné místo, zjišťujeme až okolo 11 hodiny. Ráno byla totiž taková mlha, že jsme si hrůzu z toho, že by snad řidič nezvládl některou z prudkých zatáček a skončili bychom v propasti, nechali až na zpáteční cestu. Ale vidět klášter s Morenetou a slyšet zpívat místní pěvecký sbor byl neopakovatelný zážitek. A nákupy kozích a ovčích sýrů také. Oveja a cabra jsou slovíčka, která už nezapomeneme
A hurá do Figueras. Salvador Dalí a jeho šílené nápady. Rychle do muzea. Všechno si pořádně projít, nafotit. Hele, já to vyfotil a ona tam vůbec není ta ženská, ale portrét nějakýho chlapa?! Žádné popisky, vysvětlivky, někdy ani názvy obrazů. Kdepak. Hledej si a snaž se pochopit, turisto. Dalí to svým obdivovatelům neusnadňuje. To by si raději dal bagetu na hlavu…..
Turrón, chorizo, gazpacho, albóndigos......recepty už známe nazpaměť, ale jak to opravdu chutná, zkoušíme teprve tady. No, všechno taky ne. Třeba paellu jsme za celou dobu neochutnali, což si žádá nutně nápravu v budoucích letech
O slavení svátků už také ledacos víme, ale Cagatío, katalánský „kakánek“, který nosí (hmm, to není asi to správné sloveso...) dětem v Katalánsku na Vánoce dárky, ten nás překvapit dokázal. Uvidíme, kdo z nás se pokusí osvěžit letošní vánoční svátky novým prvkem.
Tak to bylo naše letošní Španělsko. Když jsme odjížděli ve slunečních paprscích, které tu vytrvají až do pozdního podzimu, nejčastější otázka nás všech zněla: tak kdy zase příště?
