I Česká republika má svého mořeplavce
(Martin Koudela, 3.B) Na našem gymnáziu opravdu není nouze o zajímavé přednášky. Jinak tomu nebylo ani tentokrát – o své zkušenosti a zážitky z cest se s námi 6.2. přijel podělit český mořeplavec – pan inženýr Petr Ondráček.
Kapitán Ondráček byl aktivním závodníkem ve vodním slalomu a sjezdu na divoké řece téměř třicet let, což mu posloužilo jako dobrá průprava k jachtingu. Po složení příslušných zkoušek se vydal na první plavby na Baltickém moři a za patnáct let praxe takto zdolal více jak deset tisíc mil. V projektech, které předcházely jeho životnímu snu, nasbíral krom cenných zkušeností další desítky tisíc mil. Dále také vedl řadu transatlantických plaveb a sedm let stál v čele České asociace námořního jachtingu.
Na samotném projektu, který sám nazval svým životním dílem, pracoval pan Ondráček přes dvacet let. Není divu – jako svůj cíl si nevytyčil nic menšího než sólo plavbu kolem světa na lodi, kterou si postavil doslova vlastníma rukama. O tom, že odvedl skutečně precizní práci svědčí i fakt, že jediné, co ho na dlouhé cestě zradilo, bylo to, co si sám vyrobit nemohl. Je opravdu obdivuhodné, co všechno dokázal na své lodi vyrobit úplně sám. A to vše prý dokázal mimo jiné díky tomu, že studoval školu s technickým zaměřením – ČVUT, která mu poskytla dostatečné vzdělání i na tak specifickou věc, jakou je stavba lodi pro plavbu kolem světa. Bohužel jednou z věcí, kterou si nevyrobil sám, byl větrný generátor. Onen generátor, který jej donutil se dvakrát vrátit zpět a zpozdil tak celou plavbu o dvacet dní, se ukázal být osudovým. Právě těch zdánlivě zanedbatelných dvacet dní totiž udělalo „čáru přes rozpočet“ v plánu plavby, který byl utvořen tak, aby jeho loď Singa mohla proplout v co možná nejpřívětivějších podmínkách. Díky tomuto zpoždění se kapitán Ondráček nevyhnul bouřím, které několikrát převrátily loď a nakonec jej donutily ukončit plavbu na východním pobřeží Austrálie.
Přesto si však myslím, že pan Ondráček z této plavby odešel jako vítěz. Jak nám sám pověděl, tak i přes jeho nesmírné zkušenosti chová k vodě velikou úctu a respekt a že sebemenší chyba může klidně být tou poslední. Naštěstí krom zraněného prstu Kapitán vše ve zdraví přežil a mohl se tak s námi podělit o svá dobrodružství, za což byl po právu odměněn naším potleskem.