To je ten den
(Anna Zlámalová a další studenti 3.A) Určitě jste již zaslechli jméno Nicholas Winton v souvislosti s 2. světovou válkou. Je to pán, který v roce 1939 zajistil 669 dětem, židovského i nežidovského původu, únik vlakem z ohroženého Československa do Velké Británie k jiným rodinám, čímž je zachránil. Naše škola měla tu čest, že k nám přijel Tomáš Graumann, jeden z posledních zachráněných dětí, tzv. „Wintonových dětí“ a vyprávěl nám svůj příběh.
Už dříve nabízeli známí rodině Tomáše Graumanna únik do zahraničí před nacisty, ale nevyužili toho, protože se jim v Československu žilo dobře. Až poté, co Tomášova matka na vlastní oči viděla, jak při tzv. „Křišťálové noci“ z 9. na 10. listopadu roku 1938 zacházejí se Židy a jejich majetkem, uvědomila si, jaké jim hrozí nebezpečí. To si uvědomoval i Nicholas Winton, který sháněl rodiny a finanční prostředky pro záchranu dětí. Zkoušel to i v jiných zemích, ale nikdo, kromě Velké Británie, se zapojit nechtěl.
Tomáš Graumann vzpomínal na to, jak ho odvezli na Hlavní nádraží v Praze, kde čekala spousta dalších dětí na vlak. Nikdo z nich netušil, co se děje, pouze rodiče věděli a plakali. Ani Tomáše, tehdy ve svých 7 letech, nenapadlo, že uvidí svou rodinu naposledy. Jeho bratr měl jet s ním, ale onemocněl a rodiče ho chtěli poslat dalším vlakem v září 1939. Ten však nikdy neodjel. Vlak s Tomášem Graumannem byl poslední. Po skončení války v roce 1945 se dozvěděl, že jeho rodiče, bratr a všichni blízcí příbuzní zahynuli v koncentračních táborech.
Žil v Americe, na Filipínách a vrátil se i do České republiky, kde žije dodnes. Dal se na křesťanskou víru a začal číst bibli, z které nám citoval. „Chtělo to mnoho modliteb, ale cítím, že jsem zcela odpustil nacistům za to, co udělali mé rodině a milionům dalších Židů. Nemám v sobě žádné nepřátelství.„. Besedu zakončil písní „To je ten den“, kterou zazpíval se svou manželkou Caroline ve filipínštině, angličtině a nakonec i v češtině, ke které jsme se přidali.
Jak nás navštívil Tomáš Graumann
Kateřina Kopalová, 3.A
Včera jsme ve škole měli velice zajímavou přednášku. Přijel nám povyprávět o svém životě Tomáš Graumann. Na první pohled obyčejný starý pán, ale když se o něm dozvíte více, člověk s výjimečným štěstím.
Pan Graumann se narodil jako Žid a pocházel z Brna. Po rozvodu jeho rodičů se přestěhovali do zámku v Těšíně. Bylo mu pouhých osm let, když začala válka. Rok předtím je navštívila teta, která emigrovala do Austrálie, přemlouvala je, aby udělali totéž.
A v čem vlastně spočívá to velké štěstí? Tomáš Graumann byl zachráněn Nicholasem Wintonem, spolu s dalšími 668 dětmi. Získal tím šanci na lepší život a na přežití války. Možnosti odjet také trochu dopomohla jeho maminka, jelikož se přátelila s evangelickým farářem, který přijel v prvních měsících protektorátu Böhmen und Mähren a který pomohl jeho odjezd do Skotska zorganizovat.
V srpnu 1939 odcestoval vlakem. Sám ještě netušil, že už se nevrátí. Jeho bratr Tony bohužel musel zůstat doma, protože byl nemocný. Měl odjet dalším vlakem 1. září 1939, ale tento vlak už nevyjel. Nastal totiž začátek 2. světové války. Vlak, kterým odcestoval pan Graumann byl poslední, kterým byly děti zachráněny. Celá jeho rodina zemřela v koncentračním táboře.
Byl adoptován spolu s jedním chlapcem slečnou Corsonovou, která pocházela s Palestiny. Byl podruhé zachráněn Nicolasem Wintonem od nacistů.
Vystudoval zdravotní a biblickou školu. Pracoval jako misionář na Filipínách. Provdal seoženil se s Caroline, adoptovali dvě děti a další dvě se jim narodily. Po skončení revoluce v roce 1989 se vrátil zpět do rodné země.
Osudy pana T.
Nela Rajtmajerová, 3. A
Narodil se 28. ledna 1931 v Brně do česko-německé židovské rodiny. Zanedlouho se jeho rodiče rozvedli a maminka opět vdala, tentokráte za pana Hochberga. Společně odjeli na zámek v Těšanech u Brna a podle slov pana Graumanna žili pohodový život.
Psal se rok 1939. Byla podepsána Mnichovská dohoda, v důsledku toho abdikoval tehdejší prezident Edvard Beneš, Československo podstoupilo Německu Sudety a novým prezidentem byl zvolen Emil Hácha. Vše poukazovalo na to, že je něco v nepořádku. Zpozoroval to i dvacetiletý Nicholas Winton. S pomocí organizace Britský výbor pro uprchlíky z Československa, jeho matky a dalších dobrovolníků hledali ve Velké Británii rodiny, které by byly ochotny poskytnout postel, jídlo a svou lásku k záchraně převážně malých židovských dětí, které za nic nemohou. Ve chvíli, kdy našel rodiče a sehnal padesáti librovou kauci, stačilo už jen vyřídit papíry a vypravit vlak s dětmi. Historicky první Kindertransport (dětský transport) byl vypraven již 14. března 1939. Do každého vlaku se mělo vejít 100 až 200 dětí. Tomáš Graumann se měl na nádraží dostavit 2. srpna 1939. On, jako teprve osmiletý chlapec netušil, co se kolem něj děje. Řekl, že mu bylo trochu divné, proč je všude kolem tolik dětí a proč má na krku zavěšen lístek s velkým číslem. Dal své babičce, mamince a mladšímu bratrovi sbohem a nasedl do vlaku. „Nevěděl jsem, že to bude naše poslední rozloučení,“ svěřil se nám. Jeho bratr měl jet kvůli nemoci dalším vlakem za měsíc, a to 1.zaří 1939. Tento vlak ovšem nikdy nevyjel.
Pan Graumann měl pořadové číslo 652 z celkově 669 zachráněných, přičemž posledních patnáct dětí jelo do Norska. Sám konstatoval, jaké měl štěstí a jak moc je vděčný panu Wintonovi za jeho dobré srdce a úsilí pomoci jiným v nouzi.
Příběh, který mi změnil pohled na svět
Janovská Kateřina, 3.A
Moc ráda poslouchám příběhy lidí, kteří zažili něco, co jim úplně změnilo život a jeho hodnotu. Včera, čtrnáctého května, jsem si jeden opravdu silný příběh mohla poslechnout a rvalo mi to srdce.
Dvakrát zachráněné dítě, Thomas Graumann se svojí manželkou Caroline přijeli na naši školu, aby nám Thomas mohl říci svůj příběh. Tento temperamentní pán prožil v roce 1939 zázrak ve svém životě, kdy ho matka posadila do vlaku do Velké Británie. Později zjistil, že to nebyl obyčejný vlak, ale vlak, který zřídil Nicholas Winton a Thomase s dalšími 668 židovskými dětmi zachránil před koncentračním táborem a jistou smrtí. Až v roce 1945 Thomas zjistil, že nešlo o kurz angličtiny. Zjistil, co se doopravdy stalo. Jeho bratr byl nemocný a měl jet až dalším vlakem za měsíc, bohužel už tu žádný vlak pro něj a pro další dva tisíce dětí nebyl. Všichni jeho příbuzní zemřeli v koncentračních táborech.
"Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej," řekl kdysi britský ministerský předseda Winston Churchil. A Thomas Graumann, dítě číslo 652 z posledního vlaku, se tím celý život řídí.
Thomas je dnes velmi šťastný, má čtyři děti, z toho dvě vlastní a dvě adoptované. K tomu má deset zdravých vnoučat, určitě se nenudí.
Viděla jsem film „Nickyho rodina“, ale slyšet tento příběh od někoho, kdo tam byl, bylo opravdu neuvěřitelné. Po celou dobu vyprávění mi naskakovala husí kůže a draly se mi slzy do očích. Děkuji Thomasovi Graumannovi, že mi změnil pohled na svět.
Thomas Graumann- Žid, který je křesťan
Jitka Kutzendörferová, 3.A
14. května 2014 se konala v sále berounského Gymnázia Joachima Barranda velmi zajímavá přednáška. Přijel nás navštívit Thomas Graumann. Málokdo ze začátku věděl, o koho jde, ale když jsme později zapátrali, zjistili jsme, že tento muž je jeden z Wintonových dětí, jeden z mála, který stále žije. Přijel nám vyprávět svůj neuvěřitelný životní příběh.
Thomas Graumann se narodil v Brně 28. ledna 1931 do česko-německé židovské rodiny. Jeho otec byl úspěšný obchodník s obuví. Když se narodil jeho bratr, rodiče se rozvedli. S matkou, jejím novým přítelem a bratrem Tonym se přestěhovali do Těšan u Brna, kde rodiče dělali správce zámku. Žilo se jim tam skvěle, byli obklopeni skvělými lidmi.
V roce 1938 byly vydány Sudety Německé Říši v rámci Mnichovské dohody. Britský premiér Neville Chamberlain prohlásil: ,,Přináším mír v našich časech, lidé v Československu budou mnohem víc v bezpečí“. Byl ale podveden Hitlerem.
Ve stejném roce je přijela navštívit z Vídně teta se svou rodinou. Později se ale Thomas dozvěděl, že u nich v Těšanech čekali na imigrační doklady, aby mohli odcestovat do Austrálie. Teta naléhala na Thomasovu rodinu, aby odjeli také, dokonce jim sehnala doklady důležité pro odcestování, ale oni se nakonec rozhodli, že kvůli obchodním záležitostem zůstanou v Československu, což byla osudová chyba.
Thomasova první zkušenost s násilím na lidech byla, když k nim do vesnice přijel nacistický tank. Jeden fašista mlátil kolemjdoucí občany dřevěnou palicí. Byla to pro fašisty obrovská legrace. Nacistický důstojník se rozhodl, že chce bydlet u nich doma na zámku, a tak už nemohli dohromady řešit rodinné problémy a blížící se nebezpečí. Rodiče to řešili tajně sami, k Thomasovi se nic nedostalo.
9. listopadu 1938 chtěla vzít maminka Thomase do divadla v Brně. Tu noc se ale fašisté rozhodli, že udělají velkou razii proti Židům- Křišťálovou noc. Nacisté ničili židovské obchody, napadali Židy a lidi, kteří se jim snažili pomoci. Maminka zatáhla sebe a šestiletého Thomase za dveře divadla, tam se cítil v bezpečí. Pak pospíchali domů.
V roce 1938 navštívil Prahu Nicholas Winton. Uvědomoval si nebezpečí, které Židům hrozilo. Místo celých rodin se rozhodl, že bude zachraňovat alespoň židovské děti. Pro každé dítě musel sehnat 50 liber, najít adoptivní britské rodiče, musel obstarat imigrační doklady a pak už jen domluvit transport do Anglie… zachránil tak 669 převážně židovských dětí, pak už neměl příležitost. V srpnu 1939 odjel poslední vlak, který vezl i Thomase. Každé dítě dostalo cedulku s velkým číslem, které muselo nosit na krku a dostalo i cestovní doklad. Thomasovo číslo bylo 652. Jeho bratr byl tu dobu nemocný. Matka rozhodla, že pojede 1. září- o měsíc později, až se uzdraví, ale to už žádný vlak nejel- začala válka. Na hlavním nádraží v Praze řekla matka Thomasovi: ,,Až Hitler padne, vrátíš se domů.“ Thomas si myslel, že to bude velmi brzy, těšil se na blížící se dobrodružství a s matkou a babičkou se jen narychlo rozloučil, neuvědomoval si, že to bylo jejich poslední setkání.
V roce 1940 začala bitva o Británii, kde se nacistické německé letectvo (Luftwaffe) snažilo porazit britské letectvo (Royal Air Force) a ovládnout tak vzdušný prostor. Naštěstí marně- bitva skončila britským vítězstvím. V tu dobu byl Thomas na návštěvě v Anglii u strýce.
Thomase se ve Skotsku ujala učitelka, která se vrátila z Palestiny - křesťanka Mary Corsonová. Hned u domu měl školu pouze se dvěma třídami. Své adoptivní matce vděčí Thomas za to, že ho naučila péct výborné muffiny, které milují i jeho vnoučata a hlavně víře v Boha. Vystudoval zdravotní a poté i biblickou školu. Později se přestěhoval na Filipíny, kde dělal misionáře a kde se seznámil se svou manželkou Caroline. Měli svatbu v kostele postaveném v džungli a malý kouzelný dům bez dveří postavený uprostřed džungle. Poté se přestěhovali do Ameriky. Doktoři jim řekli, že nemohou mít děti, a tak si dvě adoptovali… později se jim ale narodily další dvě, z čehož měla Caroline obrovskou radost! Po sametové revoluci 1989 se Thomas kvůli všem těmto zázrakům rozhodl vrátit se zpátky do Čech, do své rodné země dále pomáhat lidem.
Odjakživa se proti Židům používali tři metody: byli obraceni na víru, vyháněni a vyhlazováni. Tak to bylo i s celou jeho rodinou - všichni zemřeli v koncentračních táborech a dopadl by tak nejspíš i on. Musel se proto vyrovnat s nenávistí proti fašistům a Hitlerovi. Pomohla mu k tomu jeho víra v Boha.
Z přednášky jsem byla nadšená. Celá probíhala v angličtině bez překladatele, takže jsme se zbytečně nezdržovali a přednášku si pořádně užili. Na to, kolik panu Graumannovi je, mluvil bez problému, nahlas a vypadal velmi svěže. Příběh pana Graumanna určitě všem ovlivnil pohled na život a ještě navíc jsme se naučili pár dalších anglických slovíček. Přeji mu hodně zdraví a štěstí a moc děkuji za skvělou přednášku.
