Na Konci světa aneb Piráti z Plymouth
(Julie Šimůnková, 2.A) Ve dnech 21.9. až 26.9. se studenti Gymnázia Joachima Barranda vydali na exkurzi do Velké Británie. Konkrétně jsme mířili do anglického Plymouthu, kde na nás čekaly náhradní rodiny.
Je neděle podvečer, sraz je jako obvykle na parkovišti u gymnázia, stále-li nevíte, pod hospodou Na Vršku. Všichni gymnazisté řádně vystrojeni v teplákových soupravách, šmajdobotech a (v případě holek) slušivých drdůlcích, se semkávají okolo žlutého autobusu. Žlutá škola zkrátka musí mít žlutý autobus, že? Na okolních chodnících se nachází rodiče předstírající, že se jim po nás skutečně bude stýskat. Výkon na Oscara. Setkáváme se s průvodkyní Danielou a řidiči autobusu – ,,Mámou ‘’ a ,,Tátou’’.
Konečně vyjíždíme, osazenstvo autobusu bez prodlení vytahuje svačiny, jak jinak než řízky, soudím, že toto bude dlouhá cesta. První zastávka je jak jinak než na Rozvadově u ,,Mekáče”. Holky jdou čůrat, kluci pro burger. A už jsme v Německu. To nikoho nezajímá, a tak zapínáme televizky a koukáme na Millerovi na tripu či Přátele. Ano, českého diváka potěšíte snadno. Ve Francii nás čekala pasová kontrola. Nemohla jsem odolat a vyfotila si zákaz fotografování.
Konečně jsme už na trajektu. Míříme do Starbucks pro kafe, děkuji, globalizace. S hrdostí mohu říct, že Češi se, narozdíl od našich spoluplujících přátel z Německa, ukázali být vychovaným národem.
V pondělí v dopoledních hodinách jsme stanuli na britské půdě. Hrstka z nás poprvé, ovšem většina z nás jsme už zkušení britomilové. Místo kochání krajinkou, která bez servítek kopírovala tu českou, jsme se znovu dívali na filmy. Kdo by to byl řekl, opět většina autobusu zapíná Millerovi na tripu. Nejspíš ze stesku po domově vytahujeme řízky. Turisti. ,,Není to náhodou Stonehange? ‘’ ,,Nezastavujeme, máme zpoždění!’’ A tak jsme jednu z nejikoničtějších prehistorických staveb viděli z okýnka.
Odpoledne konečně vystupujeme v Plymouthu. Po jednodenní jízdě v autobuse působíme ovšem spíše než dovolenkáři jako freak show. Zaplatili jsme si jízdu lodičkou po pobřeží. Holky jdou čůrat.
Po krátké procházce po Plymouthu se znovu potkáváme s naším žlutým autobusem. Na místě srazu chvíli čekáme, než si pro nás přijedou rodiny. Zjišťujeme, že narozdíl od Čechů, Britům je ve valné většině jedno, v čem jezdí. Nemohu se ubránit remcání, když pro mě a tři spolubydlící přijede Ford Ka. To ještě bude zajímavé. Ano, nemýlila jsem se. Působíme jako klaunské auto – jedna ze spolubydlících má pod sebou kufr a musí tak dát nohy na palubní desku. Bohužel přes val z tašek na ni nevidíme.
Další den ráno s naším žlutým autobusem vyrážíme na Eden project. Kam se hrabe Fatamorgana. Celé údolí s obrovskými kopulemi působí jako vystřižené ze sci-fi Stephena Kinga Under the Dome. Odpoledne navštěvujeme Buckland Abbey – dům mořeplavce Sira Francise Drakea. Omylem se vloupávám do pokoje správce domu. Nechávat odemčeno není dobrý nápad.
Středa znamená výpravu na samý Konec země (oh, jak americké). Land’s End poskytuje dobře známé útesové dilema – skočit / neskočit? Nechce se nám zpátky do školy. Skočit? K věčeři jsou fish&chips. Neskočit.
Poté se vypravujeme na St. Michael’s Mount – ostrov, který se návštěvníkům otevírá pouze za odlivu. Celá scenérie je úžasná. Písčitá hmota na botech už méně. Naší poslední zastávkou v tento den je Penzace. Penzance bylo důležité přístavní město. Ovšem, ještě důležitější je, že v dnešní době se v něm nachází Poundland. Všichni jdeme nakupovat.
Předposlední den výletu začíná všeobecná deprese z blízkého návratu do školy. My ale nezahálíme a jedeme se podívat na Tintagel. Ačkoliv název napovídá, že se jedná o ztraceného pátého člena Teletubbies, ve skutečnosti býval Tintagel Castle sídlem krále Artuše. Kromě hradních zřícenin jsme také prozkoumali Merlinovu jeskyni. Zde by měl být podle legendy čaroděj uvězněn. Bohužel, kvůli přílivu jsme ho nestihli najít a raději prostory opustili. Ti nejotužilejší z nás se dokonce vykoupali v mrazivém Atlantiku. Čtvrtek končíme, hezky po česku, v hospodě. Konkrétně ve slavném Jamaica Inn kde popíjela ta největší lupičská skvadra a studenti našeho gymnázia. Ne, že by v tom byl rozdíl. Když si nás večer vyzvedávají rodiny, čeká nás poslední večeře. Pobyt zde utekl jako voda a snad všichni jsme si ho užili.
V pátek brzy ráno vyjíždíme do Londýna. Vítá nás britské počasí – zima a ponuro. Téměř ripperovská atmosféra. Jdeme typickou trasu pro turisty – London’s Eye, Houses of Parliament, St. Jame’s Park, Trafalgar Square a konečně Piccadilly Circus. ,,Do národního muzea se jde …’’ ,,Kde je Oxford Street?’’. Po několika minutách jsme se většina členů výpravy sešli v Primarku. Poslední libry byly utraceny, slzy uroněny a jedeme domů.
Zastavujeme v Německu, holky jdou čůrat. V sobotu v jednu hodinu odpoledne už měli naši rodiče své ratolesti doma. Nastalo loučení s naším skvělým autobusem a Mámou a Tátou. Anglie 2014 byla zkrátka nezapomenutelným zážitkem, který si při budoucí příležitosti rádi zopakujeme.
