Já se tam vrátím...
Skotsko. V našich představách bojovní horalé, chlupatá kolena pod kostkovaným kiltem, Johnie Walker a možná ještě úsloví „lakomý jako Skot“. S takovou „výbavou“ startujeme 14.09.2013 společně s 45 studenty našeho gymnázia a pedagogickým dozorem směrem k britským ostrovům. Noční cesta nepřinesla žádné poznatky, ale cesta trajektem přes kanál La Manche už znamenala první doteky s britskými ostrovy. Asi aby šok ze Skotska nebyl tak velký, pořádající agentura (Student Agency Brno) nás nejprve zavedla do hlavního města Velké Británie – do Londýna. Zjistili jsme, že britský parlament, Big Ben, Buckinghamský palác skutečně vypadají tak, jak je známe z fotografií či časopisů. Přesto jsme občas stáli v úžasu, např. před gotickým Westminsterským opatstvím nebo na Trafalgarském náměstí. Přes veškerou nádheru jsme se ale těšili na postel v hostitelských rodinách.
Ve většině z nás dřímala obava – domluvím se? Neztrapním se? Druhý den ukázal, že naše obavy byly liché. Bylo patrné, že všichni studenti byli z hostitelských rodin nadšeni. A konečně na sever. Přivítalo nás typicky skotské počasí – mlha, déšť. Jediným zastavením cestou do Edinburghu byl Hadriánův val. Nevěřícně jsme sledovali, co Římané před dávnými dobami vybudovali. Večer už nás očekávali noví skotští hostitelé. Nepotvrdilo se nám rčení „je lakotný jako Skot“, ale ubytování bylo mnohem skromnější než v Londýně. Někteří hostitelé šetřili i slovy. Přesto v nás následující dny ve Skotsku zanechaly nezapomenutelné dojmy.
St. Andrews – městečko, kde se nachází nejstarší skotská univerzita (a kde mimochodem vznikl golf) na nás zapůsobilo svou starobylostí. Univerzitní budovy z 15. století připomínaly spíše paláce než školní budovy. A protože každý z nás má v sobě něco z bulvárního novináře, nejvíce nás zaujala cukrárna, kde se potkal princ William se svou současnou manželkou Kate (a cukrárna toho náležitě využívá).
Statečné srdce. Komu by se nevybavil film o legendárním skotském hrdinovi Williamu Wallaceovi? Najednou stojíme před monumentálním pomníkem a při pohledu z věže si představujeme bitevní scény, které se odehrály nedaleko hradu Stirlingu. Pravda je, že Mel Gibson je ve filmu charismatičtější než skutečný hrdina, ale to nám nevadí.
Nejen historici byli nadšeni, ale i techničtí příznivci si přišli na své. Kde? Přece ve Falkirk Wheelu. Ojedinělý technický vynález – rotační výtah pro lodě, ten jsme si nemohli nechat ujít a užili jsme si jízdu po umělém kanálu.
Glasgow - pro některé toto největší skotské město znamenalo zklamání, pro mnohé studenty je symbolem lítých bojů Celticu a Rangers. Historiky uchvátila svou monumentalitou největší zachovaná gotická katedrála a moderní stavby od významného skotského architekta Macintoshe.
Třetí den pobytu si Skotsko pro nás připravilo to nejkrásnější, co může nabídnout – přírodní krásy. Drsná, dramatická skotská krajina, stráně se stovkami ovcí, vrchol Ben Nevisu v mlze a nakonec Glencoe – plačící údolí (a to doslovně, protože momentálně dost pršelo). Aby toho nebylo málo, na vlastní oči jsme viděli Glenfinnan viadukt, který všichni známe z Harryho Pottera. Tajemnost krajiny nás úplně prostoupila.
Poslední den nás očekával Edinburgh. Konečně jsme také slyšeli písně dudáků, pobavili jsme se v Cameře Obscuře, nechali se ohromit nádherou korunovačních klenotů. A samozřejmě nechyběly nezbytné nákupy, vždyť také musíme přivézt něco domů!
Nechtělo se nám odjíždět z tak nádherné země, ale čekal nás ještě znovu Londýn s jeho nejslavnějšími památkami – katedrálou St. Paul, Tower Bridge, Tower a plavba lodí na Greenwich. Únava vrcholila a my už se těšili do autobusu. Nikomu se domů moc nechtělo, myšlenkami jsme se stále vraceli ke Skotsku a všichni jsme se shodli na jednom: já se tam vrátím…
Domů jsme dorazili bez úhony a velké poděkování patří jednak našim řidičům (Tomášovi a Lukášovi), kteří nás všude bezpečně dovezli, a také naší paní průvodkyni Daniele Kosové ze Student Agency, která se ukázala profesionálkou a skutečnou oporou. Děkujeme!
Dana Benešová, Marie Dvořáková, Petra Veverková
