Do Španělska se rádi vrátíme!
(Erik Papík, 4.B) V sobotu 19. září jsme odlétali z Prahy na školní poznávací zájezd do Španělska. Dorazili jsme po desáté hodině večer, takže jsme byli značně utahaní. U Geronského letiště na nás čekal autobus, který nás odvezl na pobřeží Costa Brava („Divoké pobřeží“). Během cesty do hotelu Savoy nás průvodkyně seznámila s plány na nadcházející dny. Jen co jsme se ubytovali, lehli jsme si a šetřili síly na ráno.
První den po příjezdu jsme měli víceméně volný. Mohli jsme se koupat na pláži a odpoledne jsme vyrazili do supermercada. Potom jsme si prohlídli modernistický Lloretský hřbitov, který je celosvětovým unikátem a nedá se jinde na světě vidět. Dýchala z něj atmosféra, kterou byste u nás na podobném místě těžko hledali. Sochy, květiny a lavičky v dokonalém uspořádání budily dojem, jakoby si Španělé chodili se zesnulými vyměňovat novinky a zábavné historky. Jinak řečeno, nebrali smrt jako něco negativního, spíše jako součást života.
Náš první velký výlet začal v pondělí. Ráno jsme se nasnídali a poté jsme vyrazili do katalánské metropole, Barcelony. Prošli jsme Gotickou čtvrtí s katedrálou sv. Eulálie, pěší zónu Las Ramblas (španělský „Václavák“), vrch Montjuic a domy La Pedrera a Casa Batlló. Nejvíce ze všeho mě však zaujala Sagrada Familia, kterou začal stavět Antonio Gaudí a která dodnes nebyla dokončena. Tento neskutečný chrám na první pohled mnoha studentům připomínal vesmírnou loď (neboť dokáže omráčit svou impozantností). Celý exteriér vypráví život Ježíše Krista od jeho narození až po smrt. Nádherný kontrast je možno spatřit ve výjevu, který reprezentuje ukřižování spasitele (nachází se v první polovině chrámu), přičemž o několik desítek metrů výš už vidíme nebesa a na nich nanebevstoupení Ježíše Krista ve zlatě. Na budově se nachází i mnoho přírodních motivů, jak je u Gaudího zvykem.
Mimoto bylo možno v Barceloně ochutnat churros („čuros“), což je pravděpodobně největší kalorická bomba, jakou si ve Španělsku můžete dát. Jsou to svým způsobem koblihy, které máčíte do horké čokolády. Španělé si je dávají k snídani, nebo například na Nový rok, když jsou unavení a mají ještě chuť chodit po městě s přáteli. Po návratu jsme byli pozváni na večerní představení hadů a plazů, které se konalo v našem hotelu.
V úterý jsme vyrazili na prohlídku Gerony, historického centra Katalánska, které obepínají nádherně zachované hradby. Navštívili jsme zde arabské lázně, kde se točil i seriál Game of Thrones. Zbývalo nám už jen muzeum Salvadora Dalího ve Figueres a středověké městečko Besalú. Dalí údajně o sobě prohlásil, že jediný rozdíl mezi ním a blázny je ten, že on jedním z nich rozhodně není. Jeho výtvory dokážou člověka zmást, okouzlit a vytrhnout z reality. V jedné z místností jsme si museli vystát frontu k velké čočce, přes kterou jsme spatřili obří obličej. V jiné jsme z dálky pozorovali hlavu Abrahama Lincolna, zblízka už jen nahou ženu na pobřeží. Neuvěřitelná invence.
Středověké městečko Besalú bylo nádherným zakončením dne. Dýchala z něj autentická atmosféra starých budov a klikatých uliček, což v člověku budilo dojem, jako by se přesunul zpět v čase.
Ve středu jsme navštívili botanickou zahradu Pinya de Rosa, která se specializuje na kaktusy. Následovala návštěva letoviska Tossa del Mar. Toto město mělo v minulosti kvůli útokům pirátů obranný status. Během cesty autobusem mezi námi kolovala soška strejdy Kakánka, který v Katalánsku nosí vánoční dárky. A pak jsme vyrazili na výlet lodí, který končil v Lloretu, odkud nás čekala poslední část dne; a to ochutnávka turronů (typického vánočního cukroví) a vín.
Jednou z nejzajímavějších a asi i nejnamáhavějších částí zájezdu byla čtvrteční návštěva Montserratu. Jen během výstupu na vrchol skály se vám může udělat špatně, nemluvě o strmých vyhlídkových terasách. V bazilice se kolem oběda kvůli pěveckému sboru shromáždilo obrovské množství lidí, takže jsme se tam někteří ani nepokoušeli dostat. Prošli jsme si křížovou cestu, během které jsme spatřili záchranářský vrtulník v nasazení (trošku mi připomínal medicopter 117). Nakonec jsme zavítali do Svaté jeskyně a podstoupili strmý výstup zpět k bazilice.
Poslední den ve Španělsku bylo možno využít ke koupání na pláži nebo procházku po městě. V hotelu jsme se naobědvali a vyrazili autobusem směr Česká republika. Já osobně jsem si ze Španělska odnesl jenom samé pozitivní zkušenosti. Ať už jde o otevřený přístup lidí k ostatním, zcela odlišný životní styl nebo o kulturu a umění, nebyl jsem ani v nejmenším zklamán. Už se těším, až do Španělska opět někdy zavítám.
