SEKUNDA V NÁRODNÍM DIVADLE
V pátek 4. dubna absolvovali žáci sekundy exkurzi Národního divadla.
Na pátek 4.4. 2014 pro nás paní profesorka Klimentová naplánovala výlet do Národního divadla. Celá třída dostala instrukce, že máme být v 7:40 na nádraží v Berouně. Já jsem sice přijel trošku pozdě, ale stejně jsme náš vlak stihli. Cesta vlakem se mi zdála nekonečná. Když už jsme byli na místě, šli jsme kousek cesty podél Vltavy. V divadle nás přivítal starší pán se slovy :,,Dobrý den, vítám vás v Národním divadle. Prosím odložte si batohy a bundy a začneme prohlídku." Nejdříve jsme sešli do místnosti, ve které na jedné straně byla zrcadla a na druhé straně "pohovka", na kterou jsme si všichni sedli a průvodce nám začal povídat o historii Národního divadla. Druhá místnost, kterou jsme navštívili, byla místnost se základními kameny. Dále tam byly dva modely vyřezané ze dřeva. První model bylo Národní divadlo, než roku 1881 vyhořelo. Druhý model bylo Národní divadlo přestavené po požáru. Třetí zastávka byl už samotný sál, který mě dokonale ohromil. Bylo to něco tak kouzelného, avšak sál jsme zatím viděli z toho horšího místa, nejlepší to totiž bylo nahoře. Odtud jsme viděli všechno. Červené sedačky, pod kterými byl zlatý pruh, lustr s nejméně 500 žárovkami a celkový vzhled sálu se mi moc líbil, ale nejvíce mě dostal strop a slavnostní opona. Poté co nám starý pán popsal celý hlavní sál, jsme šli na terasu. Terasa taky byla nádherná. Byly na ní sochy múz v nadlidské velikosti. Na konci prohlídky nám průvodce poděkoval za pozornost a my jsme opustili budovu Národního divadla. Na Václavském náměstí jsme dostali od paní profesorky rozchod, a tak jsme se rozhodli, že půjdeme na oběd do McDonaldu. Po obědě jsme šli zase na vlakové nádraží,nastoupili na vlak a jeli jsme domů. Když jsem seděl na sedačce, pomyslel jsem si: ,,Je škoda, že už jedeme domů, doufám, že se tam znovu ještě jednou podívám."
(Honza Lefner)
V pátek v 7:35 ráno jsme se sešli na nádraží. Byl hezký slunečný den a my se těšili, až vyrazíme. Chvíli trvalo než dorazili i poslední opozdilci, ale nakonec jsme přeci jenom nasedli do vlaku. Cesta byla klidná a rychle nám ubíhala.Vystoupili jsme, vydali se k divadlu a cestou míjeli spoustu historických památek. Prošli jsme jedněmi z mnoha dveří divadla a uvítal nás postarší pán-náš průvodce. Uložili jsme si tašky, batohy a bundy a došli si na záchod. Prohlídka byla na 1 hodinu a byla velice zajímavá. Prošli jsme si dolní část divadla, kde jsme viděli základní kameny- myslím, že jich bylo 22. Pokračovali jsme do hlediště, potom kolem prezidentských salonků, do kterých jsme nesměli a nakonec jsme vystoupili na střechu (balkon) Národního divadla a fotili se se sochami. Zjistili jsme , že divadlo je opravdu velké. Po prohlídce jsme zamířili na Václavské náměstí a dostali jsme hodinu a půl rozchod. Většina z nás zamířila do KFC nabo do McDonalda, jiní obhlíželi obchody, nebo se jen tak procházeli. Sešli jsme se u sochy svatého Václava a šli na nádraží. Dojeli jsme domů a rozešli se. Myslím, že se ten výlet všem líbil.
(Anna Lidmilová)
Jakožto žákyně sekundy jsem již navštívila mnoho pražských či jiných památek a zajímavých míst, přesto návštěva Národního divadla se stala jednou z mých nejoblíbenějších.
Prohlídka začala v předsálí s jednou dlouhou červenou sedačkou, na kterou se v pohodlí usadila naše často hlučná třída a náš pan průvodce začal vyprávět o historii tohoto divadla.
Vyprávěl o českých hercích, kteří toužili po vlastním českém divadle, o velké sbírce peněz, do které přispěli jak bohatí tak i chudí, o velkých plánech architekta Josefa Zítka, o samotné stavbě, o prvním slavnostním otevření, o mocném požáru, a nakonec i o druhém slavnostním znovuotevření.
Poté nás zavedl ke zmenšeným modelům původního i nového divadla a k základním kamenům, kterých bylo nakonec asi dvacet a než jsme se nadáli, už nás vedl do hlediště s nádhernou obří oponou s nápisem “Národ sobě”.
Další zastávkou byl venkovní balkon s koňským trojspřežím a my jakožto správná třída jsme několikrát zapózovali do fotoaparátu.
Následovalo několik dalších místností této staré budovy. Nakonec jsme se již vraceli přes Václavské náměstí (s oblíbenou zastávkou v McDonaldu) na nádraží a jeli domů.
(Valerie Mistrová)
V pátek 4.4.2014 naše třída 2.SA navštívila Národní divadlo v Praze. Po cestě vlakem z Berouna na Smíchovské nádraží jsme procházeli ulicemi města a pak i po nábřeží řeky Vltavy až k Národnímu divadlu. Prohlídka od sklepních prostorů se základním kamenem až po 3. patro divadla s výhledem na lustr a výhled z terasy s trigami a múzami na Pražský hrad a Petřín byla poučná a určitě se všem i líbila. Náš výlet do Prahy pokračoval na Václavském náměstí návštěvou fast food restaurací. Cesta zpět vedla pěšky z Václavského náměstí na Hlavní nádraží, odkud jsme jeli vlakem do Berouna.
Byl to příjemně strávený den a rád bych ho zase někdy zopakoval.
(Marek Paclt)
4.4. 2014 jsme si se třídou vyrazili do Prahy do Národního divadla. Sraz jsme měli na nádraží v 7:40 na nádraží. Já, Laura a Honza jsme jeli spolu s Vendulou autem. Přibližně v 7:35 zazvonil Honzovi mobil- volala mu Stella, prý kde jsme, že už se počítáme. Honza vysvětlil Stelle, že za chvíli jsme tam a ať nás paní profesorka taky započítá. Hned jak Honza telefon položil, volala Stella Lauře, a zase se ptala, kde jsme. Nakonec zazvonil telefon mně, ale pro změnu volala Karolína. Na nádraží jsme dorazili přesně v 7:40. V 7:50 už jsme seděli ve vlaku a já a Vendy jsme poslouchali MP3. Jeli jsme asi tři čtvrtě hodiny a vystoupili jsme na stanici Praha-Smíchov. Pak jsme se vydali směrem k divadlu. V divadle jsme viděli základní kameny, bohatou výzdobu, dozvěděli jsme se spoustu informací z historie Národního divadla a dokonce jsme se dostali i na terasu, kam se dostanete jenom při prohlídce. Po zajímavé prohlídce většina z nás mířila na oběd do McDonaldu. Po obědě už byl čas jet domů. Takže jsme na Hlavním nádraží nasedli do vlaku a vraceli jsme se do Berouna. Tento den byl příjemným zakončením týdne a všichni jsme si to moc užili.
(Alena Šilhavá)
Minulý týden jsme navštívili Národní divadlo. Při prohlídce jsme prošli místností se základními kameny tohoto divadla, které byly dovezeny z historických míst české země. Každý kámen má své pořadové číslo. První je kámen z Radhoště. Je jich celkem dvacet. Dále jsme byli v hledišti Národního divadla, kde jsou červená, velmi pohodlná sedadla. Divadlo je vysoké 26m. Mezi jevištěm a hledištěm jsou tři opony. Železná opona pro případ požáru, druhá opona namalována Vojtěchem Hynaisem a třetí opona je červená, sametová a roztahuje se ručně. Nad oponami je nápis: Národ sobě. Což spolu s druhou oponou vystihuje obětavost lidí a snahu přispět na stavbu divadla. Součástí hlediště je i královská, nyní prezidentská lóže, která je na nejhorším místě. Z balkonu jsme si prohlédli dvě tuny těžký lustr, který má 260 lampiček a visí nad hledištěm. Pokud je ho nutno opravit, vysune se do půdního prostoru. Strop zdobí osm obrazů od Františka Ženíška, které zachycují jednotlivé druhy umění. Prohlídku jsme ukončili nádherným výhledem na Pražský hrad a Petřín z terasy Národního divadla. Zde jsme uviděli sochy devíti múz a koňské sousoší: trig.
Tato exkurze se mi velmi líbila.
(Simona Šamanová)
V pátek jsme byli na výletě v Národním divadle v Praze. Vyjeli jsme vlakem z Berouna a jeli jsme na nádraží Praha-Smíchov. Potom jsme šli pěšky do Národního divadla. Byli jsme na prohlídce s průvodcem. Nejdřív jsme se šli podívat na základní kameny. Je jich celkem 22 z různých částí Česka. Potom jsme se šli podívat do hlediště. Nejdříve zespoda a následně z horní galerie. Prohlídli jsme si oponu, strop a lustr. Na závěr jsme šli na horní terasu se sochami a krásným výhledem na Prahu. Po skončení prohlídky jsme dostali rozchod a šli jsme do McDonaldu na oběd. Sraz jsme měli u sochy svatého Václava. Cestou jsme zašli na záchod do metra, protože nikde jinde nebyl. Nakonec jsme se vrátili na nádraží a jeli zpátky domů.
(Martin Ševčík)
Na tento výlet jsme se těšila už od té doby, co nám o něm řekla paní profesorka Klimentová.
Mělo se jet do Národního divadla. Ráno byl sraz v 7:40 na berounském nádraží. Odtud jsme jeli na Smíchovské nádraží. Ze Smíchovského nádraží jsme šli rovnou do divadla, kde jsme si odložili batohy a šli jsme na prohlídku. Ta byla úžasná. Viděli jsme základní kámen a všechny ostatní kameny, které tam nechali přivézt ze známých míst. Také jsme viděli oponu od pana Hynaise. Vše bylo krásné, hlavně výhled z hlediště dolů byl úžasný. Strop s lustrem vypadaly taktéž nádherně a potom když jsme vyšli na balkón, tak to vám byl nepopsatelný pohled na dvě velká trojspřeží a pak múzy stojící okolo. Pan průvodce byl velmi příjemný a hned a vždy nám ke všemu něco řekl. Dozvěděli jsme se, že po vyhoření divadla se všichni lidé složili na jeho opravu. Chudí tkalci dali plátno, ženy dávali náušnice a šperky, aby divadlo zase stálo. To se jim podařilo, divadlo se znovu a mnohem rychleji postavilo. Prohlídka byla úžasná, byl to nepopsatelný pocit být na balkóně na „ střeše “ divadla. A koukat se dolů na lidi a představit si sochaře, který dělal ty sochy , no prostě nádhera. Z divadla se nechtělo nikomu. Všem se tam moc líbilo, každý obdivoval něco jiného, někdo architekturu, někdo výzdobu, jiný malby. Ale i když se nikomu nechtělo, museli jsme jít. Šli jsme na rychlý oběd a poté jsme se sešli u sochy sv. Václava a z nádraží jsme jeli zpátky do Berouna. Už se těším až to budu vyprávět.
(Vendula Hněvkovská)