Brilantní hotelové peklo
Před nedávnem jsme měli možnost shlédnout hru Peklo v hotelu Westminster (Ray Cooney) v podání našich studentů z různých ročníků vyššího gymnázia. „Když se nepochválím sám, nikdo to za mě neudělá,“ říká Jára Cimrman v jednom ze svých dopisů významným přátelům. A protože naši herci byli natolik skromní, že se sami příliš nepochválili, ujímám se této role já. Sice s určitým zpožděním, avšak s neutuchající radostí.
Když jsme před časem s manželem zkoušeli jednu zapeklitou tangovou otáčku vlevo (kterou dodnes moc neumíme) a z pódia se k nám rozléhaly úryvky jakési hry, kterou v sále studenti zkoušeli, zpozorněla jsem. Znělo to totiž velmi slibně a já se rozhodla, že si tohle představení nemohu nechat ujít. A dobře jsem udělala.
Na samotném začátku hry se sice chvíli zdálo, že bude možná příliš spjatá s britským politickým prostředím nedávných let, ale obavy zmizely velmi záhy. Pak to totiž začalo: Pravá smršť postupně gradované komiky, která držela obecenstvo v neustálém varu. Svižně napsanou situační komedii umocňovalo především nedostižné herecké ztvárnění, za které by se dle mého soudu nemuseli stydět mnozí profesionální herci. Lukáš Grüner jako ´orientální číšník´ nádherně zosobnil onen kolorit restaurací a tržišť známý nám všem. Alenka Bulvasová excelovala coby manželka záletného politika Richarda, kterého také velmi přesvědčivě a přirozeně ztvárnil Dan Šimr. Můj největší obdiv pak patří Šimonu Petákovi. Jeho George (alias Inka McMay) , který až do samotného konce loajálně kamufluje milostné pletky svého šéfa, byl skutečně nepřekonatelný. Díky Šimonovu ztvárnění této výborně napsané role, jeho talentu hereckému i tanečnímu, mělo již publikum velké potíže vůbec si odpočinout mezi jednotlivými záchvaty smíchu. Mnoho obdivovatelek ve škole i mimo ni si jistě získal i díky skutečnosti, že většinu své role odehrál v půvabných trenýrkách. (Tuším kostkovaných).
Samotná hra neustálými zvraty a komplikacemi nenechala nikoho v klidu, nebylo možné odhadnout, co se všechno ještě může stát a kdy s jakou perlou opět vtrhne na jeviště číšník. Když se pak objevila Richardova milenka zaklesnutá do servírovacího stolku, publikum už brečelo smíchy...
Co tedy říci na závěr? Rozhodně doporučuji toto představení všem, kdo jej ještě neviděli – na podzim by údajně mělo být reprízované. A abych dostála úvodnímu slibu, chválím jménem svým i mých kolegů všechny herce (zmínila jsem jen několik hlavních postav) za jejich úžasný počin. Děkujeme jim i všem, kteří se na přípravě představení podíleli.
